Týden na Šumavě s karavanem
Pomalé ráno, vůně lesa a místa, na která se nezapomíná. Jsou dovolené, po kterých si člověk pamatuje hotelový pokoj. A pak jsou dovolené, po kterých si pamatuje ranní mlhu nad loukou, vůni lesa po dešti, večerní ticho u karavanu a pocit, že nikam nemusí spěchat.
Přesně taková byla naše cesta na Šumavu loni v červnu.
Z Prahy bez spěchu
Vyrazili jsme brzo ráno. Ještě ospalé město, prázdná D4 a ten zvláštní pocit na začátku cesty, kdy člověk ví, že na pár dní vypíná běžný režim. Žádné hotely, žádné pevné plány. Jen karavan, kola na nosiči a několik dní venku.
Za hodinu a čtvrt jsme byli v Přešťovicích u Strakonic – přesně na půl cestě z Prahy na Šumavu – kde jsme si u Horizon Explore Beyond vyzvedli karavan. Chvíli jsme prohodili pár slov o trase, dostali tipy na místa po cestě, prošli jsme spolu celý vůz od kuchyňky po elektriku, a za chvíli už jsme pokračovali dál. Kola jsme měli vlastní, paddleboard jsme si půjčili přímo u nich – věděli jsme, že ho využijeme.
A přesně tehdy začala ta opravdová dovolená.
Šumava není jen místo. Je to pocit.
Člověk si často představí Šumavu jako husté lesy a turistické trasy. Jenže ve skutečnosti je to mnohem víc.
Je to kraj, kde se zpomalí čas.
Silnice se začnou vlnit mezi kopci, mizí billboardy, signál občas vypadne a najednou člověk začne vnímat úplně jiné věci. Vítr v korunách stromů. Zvuk řeky. Červnové světlo nad loukami, které teprve začínají vonět po létě, ale ještě tam nejsou davy.
A právě karavan tomu dává úplně jiný rozměr. Nemusíte řešit check-in, rezervace restaurací ani balení každý druhý den. Ráno se probudíte v přírodě, uvaříte si kávu venku a rozhodnete se, kam pojedete dál.
První zastávka: Sušice a brána do Šumavy
První delší zastávku jsme udělali v Sušici. Město, které má zvláštní atmosféru – není přehnaně turistické, ale zároveň má všechno, co člověk na začátku šumavské cesty potřebuje. Historické centrum, kavárny, Otava tekoucí podél náměstí a výhledy na zalesnělé kopce.
Sušice totiž nestála původně na obchodu ani na církvi – stála na zlatě. Říká se, že i její jméno pochází od sušení zlatonosného písku. Slované tu rýžovali zlato v Otavě ještě dřív, než zde bylo královské město. Jan Lucemburský pak městu v roce 1345 toto právo výslovně potvrdil. Dnes tuhle historii pěkně zpracovává Muzeum Šumavy přímo na náměstí, v nádherném goticko-renesančním Voprchovském domě. Kromě zlata a šumavského sklářství tu najdete i expozici sušického sirkařství – zápalky se tady vyráběly od roku 1839 a Sušice byla kdysi jedním z největších sirkařských center v Evropě. To se nám dostalo pod kůži víc, než jsme čekali.
Po muzeu jsme prošli nábřeží podél Otavy, dali oběd v jedné z restaurací a pokračovali dál do kempu.
První kemp: U mě dobrý u Dlouhé Vsi
Kemp leží přímo na břehu Otavy, obklopený loukami a lesy. Když jsme přijeli, slunce bylo nízko a zlatilo vodu. Vzali jsme si místo s elektrikou hned u řeky – karavan jsme zapojili za deset minut, vytáhli stůl, dvě židle, a bylo hotovo. Tenhle pohled – řeka, les, ticho – to žádný hotel nevyrobí.
Orientační ceny: osoba 70 Kč, karavan + auto 200 Kč, el. přípojka 100 Kč, poplatek obci 10 Kč/osoba.
Každý kemp jsme měli vždy na dvě noci. A ukázalo se, že je to ideální – člověk nemusí pořád balit a přesouvat se, má čas okolí opravdu poznat.
Výlet na hrad Kašperk
Druhý den jsme sedli na kola a vyrazili na hrad Kašperk. Trasa z kempu vede podél řeky do Kašperských Hor – nenáročná, asfalt a polní cesty, krajina po levé i pravé ruce střídá louky a lesy. Z Kašperských Hor pak pěšky asi tři kilometry do kopce po zelené značce.
Kašperk je výjimečné místo. Stojí v nadmořské výšce 886 metrů a je to nejvýše položený královský hrad v Čechách – tenhle titul drží od roku 1356, kdy ho nechal postavit Karel IV. Nechal ho postavit hned ze tří důvodů: střežit hranici s Bavorskem, chránit zlatonosný revír Kašperských Hor a zajistit bezpečnost na Zlaté stezce, obchodní trase vedoucí z Pasova do Čech. Z věže je výhled, který se nedá popsat – nekonečné šumavské lesy, kopce táhnoucí se k obzoru, a vědomí, že tohle místo přežilo husitské války, třicetiletou válku i nařízení Ferdinanda III. o bourání hradů (které místní ignorovali, protože se jim to prostě nehodilo). Hrad mimo jiné proslavil filmař Jiří Strach, který tu točil pohádku Anděl Páně.
Na nádvoří je vstup zdarma, za komentovanou prohlídku nebo výstup na věž se platí. Průvodce byl fakt dobrý – z hradu jsme odcházeli asi po dvou hodinách, i když jsme plánovali jednu.
Cestou zpět jsme zastavili v Kašperských Horách na zmrzlinu a kávu na náměstí. Malé město v nadmořské výšce 740 metrů, v červnu úplně klidné a příjemné.
Večer u táboráku, hvězdy nad hlavou, ticho Šumavy. Tohle je ta věc, pro kterou to celé má smysl.
Přesun: Vimperk a pak dál do Lenory
V úterý dopoledne jsme se přesunuli do Lenory – asi 50 km dál hluboko do Šumavy. Trasa vede přes Vimperk, a tady jsme si naplánovali zastávku trochu delší, než jsme původně čekali.
Vimperk leží na úpatí pralesního Boubína v nadmořské výšce 700 metrů a na zámku nad městem sídlí Muzeum Vimperska – jedno z nejzajímavějších míst na celé trase. Čekali jsme klasické muzeum se skříněmi a popiskami, dostali jsme ale něco úplně jiného. Expozice je plně interaktivní a nabízí osmnáct různých témat propojených s historií Vimperska a Šumavy. Zlatou stezkou si doslova projdete – interaktivní instalace vás provede obchodní trasou z Pasova do Čech. A pak na vás čeká šumavská bouře, kterou zažijete v muzeu, nebo sjezd na saních naložených dřevem. Zní to absurdně, ale funguje to naprosto skvěle. Vimperk byl navíc po Plzni druhým českým městem, kde se od 15. století tiskly knihy – a tahle tradice knihtisku je tu zpracovaná stejně poutavě. Šli jsme sem trochu z povinnosti, odcházeli jsme nadšení.
Po muzeu ještě rychlý pohled z hradní věže na město a krajinu kolem, a pak jsme pokračovali dál.
Silnice za Vimperkem stoupá do hor a krajina se mění – je divočejší, hustší, míň osad. Národní park Šumava tady začíná být skutečně cítit.
Lenora je malá vesnička přímo na horní Vltavě – ne na té přehradové, ale na divoké, kamenem posázené. Kemp je přímo na břehu řeky, a hned jak jsme zastavili, uslyšeli jsme šumění vody.
Orientační ceny: osoba 60 Kč, karavan + auto 210 Kč.
Paddleboard na Vltavě
Tohle byl asi nejlepší den celého výletu. Vytáhli jsme paddleboard, který jsme si půjčili spolu s karavanem od Horizon, a vyrazili na řeku. Vltava je tady v lesním úseku tichá a stinná, jen místy ji přeruší klokotání přes kameny. Vyrazili jsme z místa zvaného Polka, prošli lesním úsekem k elektrárně, pak přenesení přes jez a pokračování dál do Vltavice. Paddleboard si přitom přímo v kempu nikdo nepůjčí – tohle byl tip, který stál za to mít vybavení s sebou rovnou od půjčovny.
Kdo by chtěl sjet řeku na kajaku nebo raftu, může zkusit i Teplou Vltavu Národním parkem na Soumarský most – tady je ale potřeba se registrovat a dodržet podmínky NPŠ (info zde). Stojí to za to si rezervovat dopředu.
Cyklovýlet na Strážný
Na druhý den jsme vzali kola a zamířili na Strážný. Cesta je stoupání, žádné tajemství – ale výhled z vrcholu do Bavorska a zpět na českou stranu stojí za každý metr převýšení. A zmrzlina ve Strážném je věc sama o sobě. Malinká prodejna, žádná velká cedule, ale kdo o ní ví, ten ví – a po výšlapu do kopce je to nejlepší zmrzlina, jakou jste kdy měli. Minimálně tak to v tu chvíli vypadá. Kousek od Strážného se skrývá i zřícenina hradu Kužvart – méně turistická než Kašperk, trochu zarostlá, trochu tajemná. Přesně takový typ místa, na které narazíte náhodou a které si pak pamatujete déle než ty slavnější.
Třetí kemp: Soumarský most
Soumarský most je jiný než předchozí kempy. Tišší. Víc izolovaný. Cesta sem vede lesem a poslední kilometry jsou úzká silnička, kde se s protijedoucím autem jeden z vás musí couvnout. S karavanem to chce trochu nervy – ale zvládne to každý, kdo není úplný začátečník. A za tou úzkou silničkou to za to stojí.
Tábořiště leží u soutoku, obklopené šumavskými lesy. Žádný obchod za rohem, žádný ruch. Jen příroda a pár dalších kempařů – rodina s dětmi, cyklisté projíždějící Šumavu, a starý van z Německa zaparkovaný o pár míst dál.
Orientační ceny: osoba 75 Kč, auto + karavan 125 Kč.
Muzeum opevnění a rašeliniště
Přímo v areálu kempu sídlí Muzeum linie lehkého opevnění – partička nadšenců tu vystavuje dobové vojenské vybavení a techniku z éry předválečného opevnění. Vstup je volný, a i kdybychom si řekli, že nás to moc nezajímá, stejně jsme tam strávili přes hodinu a odešli překvapení.
Druhý den jsme šli na naučnou stezku přes šumavské rašeliniště. Dřevěná lávka vede přímo přes rašelinu – pod nohama se občas mírně hýbe, vzduch voní po mechu a houbách, a krajina kolem je jako z jiného světa. Rašeliniště jsou unikátní ekosystémy, které na Šumavě vznikaly tisíce let – a právě tahle stezka vám to dá pocítit tělesně, ne jen intelektuálně.
Cesta zpět, kterou se nikomu nechce jet
Poslední ráno bylo chladnější. Nad loukou mlha a úplné ticho. Chvíli jsme seděli venku zabalení v mikinách a člověk měl přesně ten pocit, že by ještě pár dní klidně zůstal.
Cesta zpět do Přešťovic uběhla rychle. Vrácení karavanu bylo jednoduché, a za chvíli jsme byli zpátky na D4 směrem na Prahu.
Jenže něco bylo jiné.
Po několika dnech venku člověk zpomalí. Vyčistí si hlavu. A začne znovu vnímat obyčejné věci.
Možná právě proto se na Šumavu tolik lidí vrací.
Šumava karavanem? Možná jednodušší, než si myslíte
Spousta lidí má pocit, že cestování karavanem je složité nebo jen pro zkušené cestovatele. Ve skutečnosti je to často přesně naopak.
Nemusíte nic složitě plánovat. Stačí dorazit do Přešťovic – přímo po cestě z Prahy na Šumavu – karavan převzít, napojit kola na nosič a jet. Horizon vám poradí s trasami, doporučí kempy i aktivity a půjčí i doplňkové vybavení jako právě paddleboard.
A červen je na to ideální měsíc. Příroda je sytě zelená, počasí většinou přeje, a ještě nejsou davy jako v červenci a srpnu. Kempy jsou klidnější, silnice volnější, a člověk má Šumavu trochu víc pro sebe.
Možná zjistíte, že ty nejlepší dovolené nejsou o luxusu. Ale o svobodě, jednoduchosti a zážitcích, které vám zůstanou v hlavě ještě dlouho po návratu.
Pokud chcete Šumavu zažít podobně, podívejte se na nabídku karavanů od Horizon Explore Beyond nebo rovnou pošlete nezávaznou poptávku nebo napsat na info@horizoneb.com.
Stejnou trasu mimochodem zvládnete i s autostanem nebo obytným autem – a obojí si můžete půjčit stejně snadno přímo u Horizon. Ať si vyberete cokoli, filozofie je stejná – vyrazit, zpomalit a nechat Šumavu udělat zbytek.
Někdy totiž stačí jen vyrazit.