Šest dní na Šumavě s autostanem a čtyřletou dcerou
Auto, autostan, čtyřletá dcera a žádný přesný plán. To bylo celé kouzlo. Žádné hotelové check-iny, žádné snídaně v osm ráno, které musíte stihnout. Jen Šumava a čas, který plyne jinak než doma. Video z výletu ZDE.
Já a moje dcera jsme vyrazili ze Strakonic a po šesti dnech a pěti nocích se tam zase vrátili – celkem jsme ujeli přibližně 190 kilometrů po šumavských silnicích, ale to číslo je vlastně vedlejší. Hlavní byl každý jednotlivý den.
Proč méně známá Šumava?
Šumava v lidech většinou vyvolá konkrétní obrázky: Kvilda, Modrava, Černé jezero, turistické davy v létě. Ale tohle je kraj, který je daleko větší a pestřejší, než jak ho většinou vnímáme. My jsme se záměrně vydali mimo hlavní turistické tahy – do oblasti Prachatic a Vimperka.
A autostan k tomu sedí dokonale. Přespíte tam, kde se vám chce, ráno vstanete do lesa nebo k řece, a celý rytmus dne si určujete sami. Pro malé děti je to navíc zážitek sám o sobě – spaní v autě je prostě cool.
Pokud autostan nemáte, půjčit si ho není žádná věda. A kdo by raději jel pohodlněji nebo s větší partou, dá se vyrazit i s obytným autem nebo karavanem.
---
Den 1: Prachatice – vstupní brána a trocha překvapení
Začali jsme v Prachaticích a bylo to dobré rozhodnutí.
Prachatice jsou jedno z nejlépe zachovaných historických měst v České republice. Jejich centrum bylo v roce 1981 vyhlášeno Městskou památkovou rezervací – takový statut má v celé republice jen čtyřicet měst. Renesanční domy na náměstí, středověké hradby s Dolní bránou, úzké dlážděné uličky. Město vyrostlo na Zlaté stezce, staré obchodní trase, po které se do Čech přivážela sůl, a tato historie je dodnes vidět na každém kroku. V roce 2002 Prachatice získaly titul Historické město roku.
Pro dceru jsme ale neplánovali procházku mezi fasádami. V těsné blízkosti Prachatic jsou dvě místa, která stojí za zastavení s dětmi: Areál lesních her a Zážitková trasa Vily Majolenky – obě v přírodě, obě plné pohybu a objevování, obě zvládnutelné i s tím nejmenším turistou.
Na noc jsme zaparkovali na lesním parkovišti u Libínského Sedla. Alternativou je kempovat v asi osm kilometrů vzdáleném tábořišti Křišťanovice – otevřeno bývá od července do září, takže v sezoně to je pohodlná volba.
---
Den 2: Libínské Sedlo a údolí Blanice
Ráno jsme zašli na rozhlednu na Libínském Sedle a zastavili se v místní restauraci – nově zrekonstruované a docela dobré. Nic velkolepého – ale tohle je přesně ten druh zastávky, kvůli kterému má cestování s autostanem smysl. Nikam nespěcháte.
Odpoledne jsme přejeli na malé parkoviště směr Volary a vydali se po modré turistické značce do údolí řeky Blanice. Tohle byl jeden z nejkrásnějších výletů celého týdne. Tiché údolí, řeka, ve které se dá v létě koupat, a na konci trasy zřícenina hradu Hus. Hrad byl postaven roku 1341 Janem Lucemburským na skalnatém ostrohu obtékaném řekou – sloužil k ochraně Zlaté stezky a zdejších rýžovišť zlata. V roce 1441 byl obležen, dobyt a rozbořen a dnes z něj zbývá jen velmi málo – ale atmosféra místa to bohatě vynahradí. Pro dítě je to pohádkové místo.
---
Den 3–4: Soumarský most – dva dny v srdci Šumavy
Kemp u Soumarského mostu se stal naší základnou na dvě noci a byl to dobrý výběr. Řeka, klid, krásné prostředí.
Soumarské rašeliniště je přírodní unikát, který si zaslouží víc než jen zmínku. Rozkládá se na ploše 85 hektarů a vyvíjelo se celých devět tisíc let od konce doby ledové. Průmyslová těžba rašeliny ve 20. století ho vážně poškodila, po roce 2000 ale proběhla rozsáhlá revitalizace a dnes tu znovu funguje živý rašelinový mokřad. Po naučné stezce vedoucí po povalových chodníčcích a Vltavským luhem se dostanete až k vyhlídkové věži – ta je sice v současnosti z technických důvodů dlouhodobě zavřená, ale samotná stezka a krajina kolem stojí za to.
Hned vedle kempu je Muzeum lehkého opevnění Soumarský most – rekonstruovaný řopík z let 1937–1938, součást předválečné obranné linie budované na obranu Československa. V okolí Soumarského mostu jich stálo celkem osm, jeden z nich byl zpřístupněn jako muzeum. Uvnitř najdete dobové zbraně, uniformy, kulometná hnízda. Děti si mohou vyzkoušet plynovou masku nebo skluz cvičného granátu. Pro nás dospělé je to pořádná připomínka toho, co se tady na konci 30. let chystalo. Muzeum je otevřeno od května do října, mimo pondělí.
Druhý den jsme podnikli větší výšlap – přes Dobrou na Stožeckou skálu. Tam a zpět asi 15 km šumavskou krajinou. S čtyřletou dcerou tak akorát.
---
Den 5: Strážný a hrad Kunžvart
Pár kilometrů autem na Strážný. Tohle městečko je v okolí vyhlášené jednou věcí: zmrzlinarnou, která stojí za to zajet. Dcera tento výlet hodnotila jednoznačně jako nejlepší den.
Po zmrzlině výlet po modré turistické stezce na zříceninu hradu Kunžvart. Hrad byl postaven ve 14. století jako strážní bod na Zlaté stezce a ochrana zemské hranice – odtud i jeho původní německý název Königswarte, Královská stráž. Stojí ve výšce 1 033 metrů nad mořem, což ho řadí mezi nejvýše položené hrady v České republice. Dnes z něj zbývá torzo čtyřhranné věže se zdmi silnými dva a půl metru, obklopené lesem. Z Volar po modré turistické trase jsou to přibližně 2 km s převýšením okolo 200 metrů – výstup strmý, odměna v podobě atmosféry místa pěkná.
Večer jsme přejeli do Lenory, kde jsme přespali v kempu u řeky.
---
Den 6: Na vrchol Boubína a pak Horní Vltavice
Z Lenory jsme ráno přejeli na Kubovu Huť – a odtud pěšky na Boubín.
Boubín (1 362 m n. m.) je jedním z nejvyšších vrcholů Šumavy a součástí Boubínského pralesa, jednoho z nejcennějších lesních ekosystémů ve střední Evropě. Bukosmrkové jádro pralesa zůstalo staletí nedotčené – nejstarší stromy mají přes 400 let. Na vrcholu stojí 21 metrů vysoká dřevěná rozhledna, nejvýše položená dřevěná rozhledna v Čechách. Materiál na její stavbu v roce 2004–2005 museli dopravit koňmi a ručně, bez strojů, protože stavba je v národní přírodní rezervaci. Na ochoz vede 109 schodů – za jasného dne vidíte celé šumavské panorama, Temelín a v dálce Alpy.
Trasa z Kubovy Hutě na vrchol a zpět po modré značce měří přibližně 9–10 km s převýšením okolo 400 metrů. Pro čtyřleté dítě výzva, ale zvládnutelná – a odměna nahoře stojí za to.
Na noc jsme přejeli pár kilometrů do kempu v Horní Vltavici, kde jsme strávili poslední šumavskou noc.
---
Den 7: Vimperk a cesta domů
Poslední den patřil Vimperku.
Vimperk je šumavské město, které mnoho lidí míjí za oknem. Ale stojí za zastávku. Zámek na kopci nad řekou Volyňkou byl postaven jako hrad ve 13. století, v 16. století ho Rožmberkové přestavěli na renesanční zámek, v 17. století se s ním zadlužili Novohradští z Kolovrat a pak ho střídali Schwarzenbergové. Dnes ho spravuje Národní památkový ústav a nabízí tři prohlídkové okruhy.
Muzeum Vimperska v zámku se otevřelo v roce 2021 a je to jiné muzeum, než na jaká jsme zvyklí. Nabízí osmnáct tematických směrů – od šumavského sklářství a knihtisku (Vimperk byl v 19. století sídlem jednoho z největších tiskových závodů v Evropě) po přírodu Národního parku Šumava. Interaktivní, moderně zpracované. Muzea obvykle moc nemusím, ale tohle mě příjemně překvapilo.
A pak cesta zpět do Strakonic. Šumava pomalu mizela v zadním okně.
---
Shrnutí trasy a praktické informace
Délka výletu: 6 dní, 5 nocí
Ujetá vzdálenost autem: přibližně 190 km
Výchozí a cílový bod: Strakonice
Hlavní zastávky:
Strakonice → Prachatice → Libínské Sedlo → údolí Blanice (u Volar) → Soumarský most (2 noci) → Strážný → Lenora → Kubova Huť → Horní Vltavice → Vimperk → Strakonice
Tip na kola: My jsme kola nebrali a nelitovali, ale s kolem by se možnosti výletů výrazně rozšířily – šumavské cyklostezky jsou výborné.
Půjčovna autostandů, obytných aut a karavanů: https://www.horizoneb.com/pujcovna/